Nastupuje nová generace schopných kamnářů s velkými plány

Ukázali, co umí a že jsou připraveni úspěšně reprezentovat tradiční a stále atraktivní řemeslo, kterým je kamnařina. Desítka mladých studentů kamnářských oborů musela v období závěrečných zkoušek od dubna do června předvést, jak si každý z nich během studií osvojil základní teoretické znalosti i praktické postupy kamnařiny. Své učitele nezklamali. Začali tak svou profesní dráhu, která je lemovaná jejich velkými plány a sny.

„Těší mě vědomí, že v České republice pokračuje kamnářská tradice a že na vybraných školách fungují kamnářské obory, v rámci nichž vychováváme a vzděláváme novou generaci kamnářů. A jak jsem měl možnost osobně poznat některé učně, věřím, že většina z nich bude dělat našemu řemeslu čest,“ míní Pavel Rynda, který je prezidentem Cechu kamnářů České republiky a zároveň jedním z vyučujících v oboru kamnář na Střední odborné škole stavební a zahradnické na Jarově.

Horké chvilky u závěrečných zkoušek prožili nejprve tři maturanti čtyřletého oboru kamnářství Střední školy Horní Bříza. Ti museli v dubnu absolvovat praktické zkoušky, v květnu pak tzv. státní a profilové maturitní zkoušky. Za výsledek své praktické zkoušky se Martin Prokop, Michaela Kokaislová a Radek Peterka nemusejí vůbec stydět. Dokázali postavit funkční sloupová kamna se středovou římsou.

V červnu vykonali závěrečné zkoušky v tříletém oboru kamnář na téže škole čtyři žáci, konkrétně Martin Valeš, Jan šmíd, Dominik Vlasák a Václav Přibáň, který absolvoval zkoušky s vyznamenáním. A zkoušelo se také na Střední odborné škole stavební a zahradnické na Jarově, kde získali výuční list Michal Podsedník, Jiří Smola a Stanislav Černý, přičemž první dva jmenovaní absolvovali s vyznamenáním a budou dále pokračovat ve dvouletém navazujícím studiu v oboru stavební provoz na Jarově.

„Závěrečné zkoušky pro mě byly obtížné hlavně psychicky. Strach a nervozita pracovaly, ale zvládl jsem to s výbornými výsledky, jelikož jsem byl řádně připraven. Za to bych chtěl poděkovat hlavně svým dvěma učitelům, a to panu Vyhnanovskému a panu Ryndovi,“ shrnul své dojmy právě vyučený kamnář Michal Podsedník, který chce jít ve stopách svého otce, jenž je členem Cechu kamnářů ČR.

ROZHOVOR

„Chci pokračovat v tom, co vybudoval můj táta“

Kamnařina je úzce spjatá s pojmem tradice. Je to řemeslo, které umě zvládali již naši dávní předci, navíc je to dovednost, jež se mnohdy předává z otce na syna. Jedním příkladem za všechny je pokračující kamnářská tradice v rodině Podsedníků. Osmnáctiletý čerstvý absolvent oboru kamnář střední školy na Jarově Michal Podsedník má, co se týče kamnařiny, jasno již od útlého věku. Vzorem mu byl právě jeho otec kamnář.

Úspěšně jste se vyučil kamnářem a ve studiu této profese chcete i nadále pokračovat. Co Vás k tomu motivuje?

V tomto řemesle jsem vyrůstal. Už odmala mě táta bral s sebou do práce. Vzpomínám si, že jsem řekl: „Jednou budu jako táta. Budu kamnář.“ A jsem velmi rád, že jsem se vydal právě touto cestou. Práce kamnáře mě baví a doufám, že tomu tak bude i nadále.

Jaké je podle vás uplatnění stávajících studentů oboru? Domníváte se, že práce pro kamnáře je dostatek?

Myslím, že pro nás studenty je těžké se uplatnit, protože ne každá firma má v této době tolik práce, aby mohla nabírat nové zaměstnance. Nicméně můj názor je takový, že práce pro kamnáře bude čím dál více, protože paliva jako plyn a uhlí budou stále dražší na rozdíl od dřeva, jakožto obnovitelného zdroje energie. Dřevo je nejvhodnější palivo pro naše topidla.

Připravilo vás studium oboru kamnář na jarovské škole dostatečně na praxi, nebo to podle vás s ohledem na specifičnost a tvůrčí náročnost kamnařiny ani není možné?

Škola nás dokáže naučit běžné kamnářské postupy, ale kvůli individualitě každého topidla nikdy nevíte, jaký problém se objeví. Řešení těchto situací nelze ve škole naučit. To se člověk naučí jedině praxí. Já jsem své první praktické zkušenosti začal nabírat již v dětství, když jsem jezdíval na zakázky s firmou mého táty JPK Kamnářství. Nejprve jsem jenom odkoukával pracovní postupy, později jsem se už zapojoval do práce. Zkušenosti získávám neustále a vím, že ještě dlouho budu.

Co už nyní dokážete v rámci praktické kamnařiny?

Dokážu postavit konstrukce od krbů až po kachlové sporáky a venkovní grily. Ale vím, že se toho musím ještě hodně naučit a vše stále vylepšovat. Nejobtížnější na tomto oboru je, že kamnář musí topidlo navrhnout, nadimenzovat a zkonstruovat. Samozřejmě vše s ohledem na zákazníka a jeho představu o designu a funkci topidla. Další nutností tohoto řemesla je z části ovládat několik dalších profesí: zedník, zámečník, obkladač a restaurátor. Toto všechno je zároveň i tím, co mě na této práci baví a naplňuje.

Jaké jsou vaše konkrétní plány do budoucna?

Příští rok nastoupím do 1. ročníku nástavbového studia. Po ukončení bych rád odcestoval do Německa a uplatnil se ve svém oboru a získal nové zkušenosti. Můj otec je pro mě vzor tím, že vše, co teď má, vybudoval sám. V budoucnu bych chtěl založit pobočku v zahraničí pod jeho jménem a zároveň pokračovat v tom, co začal.