Cech kamnářů na vaší straně, stavíme kachlová kamna šetrná k životnímu prostředí
Během diskusí na téma „jemný prach“ v posledních letech mezi diskutéry doslova houstne vzduch a aktuální výměny názorů v médiích vyvolávají značné emoce. Stále dokola je přetřásán podíl prachových částic, které emitují zdroje vytápění v domácnostech, údaje jsou však často zkreslovány, přehnaně zveličovány, dohromady se pletou „jablka a hrušky“.
Jak to tedy vlastně je? Dobrá zpráva zní, že kvalita ovzduší v Česku se postupně zlepšuje. Přesto však jsou na velké části území překračovány imisní limity a problematická je zejména kategorie tzv. jemných prachových částic a benzo(a)pyrenu. Jako hlavní viníci a zdroje těchto škodlivin bývají vedle dopravy, průmyslu a zemědělství označována také lokální topeniště, tedy spotřebiče využívané k vytápění domácností. To je ovšem velmi široká kategorie, která zahrnuje všechny spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně. Takže třeba i účinná ekologická moderní kachlová kamna, která jsou k životnímu prostředí zcela šetrná.
Jak velký je podíl kachlových kamen na vzniku jemného prachu? Na základě provedených studií umíme doložit, že vytápění domácností přispívá k problematice související s jemným prachem pouze malým podílem (8–26 %). Kamna však musí být postaveny profesionálem, kamnářem, který průběžně sleduje a uplatňuje ve své praxi nové poznatky a technologie.
O to více nás pak mrzí, že se setkáváme s „čadily“, kteří používají staré spotřebiče, nebo s uživateli nerespektujícími zásady správného topení. To pak mnohdy může svádět k mylné domněnce, že současná topidla jsou neekologická.
Rakouský cech kamnářů nedávno zpracoval nezávislé srovnání kachlových kamen podle staří a normy spotřebiče. Protože měření emisí jemných prachových částic je komplikované, jako srovnávací parametr byly stanoveny emise oxidu uhelnatého (CO), z nichž se ostatně dají emise jemných prachových částic odvodit, protože s nimi korespondují. Měření prokázalo, že objemy produkovaných emisí plynu i prachu jsou zejména u novějších spotřebičů extrémně nízké a že moderní kachlová kamna s ekologickým certifikátem mají téměř 13x nižší emise než jejich starší předchůdci.
Tuto argumentaci potvrzují i další měření, která prováděl Svaz výrobců kachlových kamen společně s Rakouským institutem pro stavební biologii (IBO) a která se týkala koncentrací jemného prachu v obytných místnostech vytápěných kachlovými kamny. Zjistilo se, že hodnoty těchto koncentrací se ve fázi vytápění pohybují v neškodném rozmezí 13 – 26 µg/m³, což de facto odpovídá požadovaným koncentracím ve venkovním prostředí. Díky výměně vzduchu jsou pak hodnoty dokonce ještě nižší než před zatopením. Pro srovnání: denní imisní limit podle Českého hydrometeorologického ústavu, který doporučuje i Světová zdravotnická organizace, činí 50 µg/m³.
Důvodem tak nízkých emisí je fakt, že moderní kachlová kamna se vyznačují optimální kvalitou spalování a vysokou energetickou účinností. Tyto vlastnosti jsou individuálně stanoveny pomocí počítačového programu a přizpůsobeny situacím u konkrétního zákazníka. Jinými slovy, jde do značné míry o „chytré vytápění“, které vám v drtivé většině případů ani nedovolí vytápět neekologicky.
Jemný prach je součástí veškerého prachu, který se podílí na celkové prašnosti a souhrnně se též nazývá polétavý prach. Mezi rozmanité původce tohoto znečištění patří přírodní zdroje, jakými jsou například vulkanická činnost nebo půdní eroze, a zdroje související s lidskou činností, jako výfukové plyny dopravních prostředků, víření pouličního prachu, spalování odpadů, průmysl, zemědělství a vytápění domácností.
Nejčastěji se jemný prach označuje zkratkou PM10. PM jsou počáteční písmena anglického spojení pro jemné prachové částice „particular matter“, číslo 10 pak znamená průměr těchto částic v mikrometrech. Rozlišujeme také jemný prach PM2,5, ten je označován také jako vdechovaná frakce a ultra jemný prach.
Je skutečností, že zatížení životního prostředí jemným prachem se v celé Evropě obecně již řadu let postupně snižuje a vytápění palivovým dřevem se na celkovém znečišťování ovzduší podílí pouze malou částí. Zajímavé informace prezentoval v této souvislosti Rakouský svaz výrobců kachlových kamen, podle nějž se v uplynulých 20 letech hodnoty emisí pocházejících z rakouských kachlových kamen snížily o 85 %. Dle odhadů jsou již emise všech rakouských kachlových kamen za celý rok na tak nízké úrovni, že nedosahují ani množství, které vyprodukují během několika hodin ohňostroje o silvestrovské noci. Je však třeba připustit, že naši sousedé jsou v tomto ohledu dál než my, protože povolují výrobu kachlových kamen pouze v tzv. provedení Umwelt Plus. To umožňuje dosáhnout takových hodnot emisí, které jsou dokonce ještě nižší než požadované přísné mezní hodnoty.
Samozřejmě však nezáleží jen a pouze na spotřebiči, důležité je také správné palivo a správný způsob vytápění. Při topení v kamnech je důležité používat výlučně neupravené, suché palivové dřevo. Odpadky nebo upravené dřevo do kamen nepatří. Zásadní je také správné zatápění – málokdo například ví, že dřevo v kachlových kamnech je třeba zapalovat shora, nikoliv zdola.
Každý majitel kamen, ve kterých se topí dřevem, by si měl také naplánovat jejich pravidelnou údržbu a čištění. Toto jednoduché opatření v konečném důsledku umožňuje dosahování nejen snížených hodnot emisí jemného prachu, ale také delší dobu životnosti topeniště.
Na závěr je ještě nutné popsat rozdíl mezi řemeslně postavenými kachlovými kamny a prefabrikovanými krbovými kamny. První druh kamen je individuální výrobek, který přímo u zákazníka staví kamnář za použití vyzdívky ze šamotových cihel. Topeniště, tahový systém a teplosměnný plášť sestávají z keramického materiálu. V akumulační mase kamen se rychle hromadí uvolněná tepelná energie, která je pak po dlouhé hodiny sáláním předávána do vytápěného prostoru. Krbovými kamny se rozumějí prefabrikovaná kovová kamna s prosklenými dvířky. Ohřívají převážně vzduch v místnosti, případně přidaný akumulační materiál. Výhodou provozu akumulačních kachlových kamen je to, že na rozdíl od přímotopných spotřebičů nedochází k nadměrnému vysoušení vzduchu v místnosti ani k víření prachu. Do kamen není třeba tak často přikládat, obvykle 1x za 12 až 24 hodin. I po zhasnutí ohně nepřestává akumulační masa topidle předávat do vytápěného prostoru zdravé, příjemné sálavé teplo.
Problematika ochrany ovzduší je důležitá, ale zároveň velmi komplikovaná. Nicméně z výše řečeného je naprosto zřejmé, že pokud jsou skutečně lokání topeniště jedním z největších problémů kvality vzduchu v Česku, moderní kachlová kamna v tom opravdu nejedou.
RNDr. Petr Dvořák, tajemník Cechu kamnářů ČR
